V roce 2017 jsem v zimě společně s velkou skupinou online markeťáků navštívil Bali a i na letošní zimu byl v plánu nějaký dělší výlet. Myšlenka je vždy stejná – jet někam do tepla pracovat a zároveň si užívat krásy dané země. Někdo tam pak pracuje více a někdo méně, je na každém, jaký si zvolí přístup.

Letos i přesto, že jsme přemýšleli, jestli se nevydáme například do Jižní Ameriky (Kolumbie), jsme se rozhodli vydat znovu do Asie a to konkrétně do socialistického Vietnamu a právě o něm bude můj dnešní článek. Po Vietnamu jsme měli naplánované navštívit jižní Thajsko, o tom jsem napsal tento článek.

Nyní si můžete přečíst moje zápisky z cest po Vietnamu. Přeju hezké čtení.

Cesta do Vietnamu

Ondra, Já, Pepa, Tomáš, Vojta

Naše společné dobrodružství začalo 3. března na pražském letišti, odkud jsme odlétali do Dubaje a poté do Bangkoku a z Bangkoku do Hanoje (hlavní město Vietnamu). Odlétali jsme v tomto složení (viz. fotka vpravo). S dalšími členy výpravy jsme se měli setkat až později.

Cesta se vším všudy trvala asi 30 hodin. Pro někoho, kdo má problém se spaním v letadle, nebo obecně s létáním, to může být celkem vyčerpávající. Já osobně s tímhle problém nemám. Navíc jsme letěli, podle mě, s nejlepší leteckou společností na světě Emirates a jejich Airbusem A380 (největší dopravní letadlo na světě), což je zaručený komfort, skvělé jídlo a servis po celou dobu letu. Letadlo je také opravdu skvěle vybavené. Každý má před sebou velkou obrazovku, kde můžete hrát hry, koukat na nejnovější filmy, koukat na živé vysílaní, atd. Na palubě také normálně funguje WI-FI, pokud si ji zaplatíte. Takže se vším tímhle servisem vám ten let uteče. Také veškerý alkohol je zadarmo, což vám taky zkrátí let 😀 .

Malé info ohledně letenek – Letenka do Bangkoku vyšla na 16.200 Kč a do Hanoje 3.800 Kč (obě byly zpáteční).  

Hanoj – Vietnam

Konečně ve Vietnamu! Do Hanoje jsme dorazili 4. března, tedy o den později, než jsme odstartovali z Prahy. Hned na letišti člověka zarazí obrovský rozdíl ve vlhkosti vzduchu a teplotě. Když jsme odlétali z Prahy, tak bylo -8 °C a v Hanoji něco okolo 25 °C. Rovnou z letiště jsme jeli do hotelu, který jsme měli zabookovaný v jedné z krásných starých čtvrtí Hanoje. Po příjezdu do hotelu jsme měli dvě velká překvapení. První bylo, že na recepci byla mladá vietnamská dívka, která uměla celkem dobře komunikovat v češtině. Divili jsme se proč. Říkala, že se učí česky proto, že k nám chce jet studovat. A druhým překvapením bylo to, že jsme se tam potkali s naší kamarádkou Petrou, která se přidala k naší výpravě.

Společně jsme vyrazili do města a první, po čem jsme toužili (teda já určitě), byla ta vyhlášená vietnamská kuchyně. Chvíli jsme přemýšleli, kam zajdeme na jídlo a nakonec jsme zasedli do první „restaurace“, kterou jsme viděli. Pro představu (viz fotka dole) jak taková „restaurace“ vypadá. Tento občerstvovací plácek, kde byla velká spousta „místňáků“, se nacházel někde v zatáčce u hlavní silnice a byla tu úžasná atmosféra místního života a místních lidí. Hrozný ruch, šrum, troubení motorek a skvělé jídlo – prostě Vietnam.

Tady jsem si dal svoji úplně první Pholívku (Pho Bo) :D. Stála asi 40 Kč. Je to vlastně vývar s nudlemi, hovězí maso a čerstvé byliny. Později, když jsem nad tím přemýšlel, tak jsem zde jedl jednu z nejlepších Pho Bo polívek z celého Vietnamu.

To je ona – moje úplně první polévka Pho Bo v životě. Byl to skvělý chuťový zážitek.

Zarazili vás ty mini židličky, na kterých sedíme? Mě taky, když nás paní usazovala. Jako Evropan se tu holt musíte uskromnit.  Když budete ve Vietnamu jíst na ulici, tak budete pravděpodobně sedět na podobně malých stoličkách. Připomínají mi stoličky ze školky, u kterých jsme seděli při obědě jako děti. Další věc, které si určitě hned po příjezdu všimnete, je, že na naše poměry moc neřeší hygienu. Polévku vám nalévají někde za rohem u bankomatu, kde ještě odpoledne opravovali motorky. A „kuchyně“ tu moc nevypadají tak, jak je nám známo. Přirovnal bych to asi k tomu, když byste si doma v garáži, kde opravujete kolo, postavili dva plynové hořáky a dělali sousedům jídlo. Ale to jídlo je zatraceně dobré, tak koho zajímá, kde ho připravovali 😉

Mé první pocity z Vietnamu byly – velká vlhkost (člověk si brzo zvykne), „šílený provoz“ (jako v celé Asii), všude na ulici skvělé jídlo a milí lidé. 

Co je tu na provozu šíleného? Kdo nikdy nebyl v Asii, tak provoz se tu dá charakterizovat dvěma slovy – organizovaný chaos. Spousta lidí jezdí v protisměru, po chodníku, předjíždí zleva, zprava, ze shora i zespoda 😀 . Přecházení silnic je tu taky „zábava“. Musíte se rozejít na druhou stranu silnice, jít pomalu a auta a motorky vás objedou. Mockrát jsem tu neviděl, aby mi někde zastavili na přechodu, musíte se prostě rozejít na druhou stranu a doufat, že vás nikdo nesrazí. No, třeba jednou sami poznáte, jaký je to adrenalin 😉

Návštěva významných památek Hanoje

Jako správní turisté jsme nezapomněli navštívit neznámější památky. Na cestách se dost řídím podle aplikace TripAdvisor, ať už se jedná o památky, nebo restaurace. Ve Vietnamu jsem teda tuhle appku na jídlo nikdy nepoužil, jelikož jsme jedli z 99% na ulici a tomu se atmosféra ani cena v žádné restauraci nevyrovná. Na další dva dny byl náš plán jasný – obejít nejznámější a nejhezčí památky a právě pro tohle je tato aplikace stvořená.

Vybrali jsme si tedy cíle, které jsme chtěli vidět a vydali se na cestu. Toto jsou místa, která jsme stihli za těch pár dnů v Hanoji navštívit:

• Ho Či Minovo mauzoleum (je zde uchované tělo tohoto bývalého prezidenta a bojovníka za národní osvobození od Francie),
• Hoa Lo vězení (francouzští kolonizátoři zde zavírali vietnamské politické vězně),
• Historické vojenské Muzeum (spousta tanků, letadel a dalších věci z válek proti USA a Francii),
• Chrám Literatury (tento chrám je více jak 1000 let starý a postavili ho na počest filozofa Konfuciuse),
• Pagoda (nejstarší buddhistický palác v Hanoji).

Zde je pár fotek z našich toulek po Hanoji:

Místa jsou to opravdu monumentální a každé má něco do sebe. Nejradši mám ale atmosféru asijských, nebo obecně všech měst, které mají svoje jedinečné kouzlo. Všude šílený provoz, spousta lidí, jídlo na ulici, které jsme ochutnávali průběžně celý den. Někde zastavíte, tam si dáte maso na špejli, čerstvý džus z cukrové třtiny, nebo skvělý vietnamský zelený čaj. To je to, co mě na cestování baví ze všeho nejvíc!

Odjezd na sever Vietnamu 🚍

Po pár dnech v Hanoji jsme měli naplánovaný odjezd ještě více na sever Vietnamu, do hor, konkrétně do velice známé oblasti Sa Pa. Celá oblast se nachází v nadmořské výšce okolo 1600 m, v zimě není výjimkou ani sníh. Zde jsme měli v plánu půjčit si na pár dnů motorky a projezdit si určité oblasti. Přesun byl naplánovaný spacím autobusem přes noc, který jel zhruba 6 hodin. Bylo to moje poprvé, nikdy předtím jsem spacím autobusem nejel. Zde je foto, pokud si nedokážete představit, jak takový spací autobus ve Vietnamu může vypadat.

Autobus je, pokud se nepletu, pro 42 lidí a každý má svoje celkem pohodlné lůžko. Na plánu byla také jedna zastávka na občerstvení, kde jsme si dali, co jiného než Pho Bo a šlo se zase spát.

První pocity ze Sa Py

Když jsme dorazili na místo určení (asi ve 4 hodiny ráno), hned jsme vyrazili do hotelu, abychom se aspoň trochu vyspali a mohli si užít další den. Co mě překvapilo hned po příjezdu, byla výrazně nižší teplota (bylo zhruba o 10 stupňů méně než v Hanoji) a celkem hustá mlha. Moc jsme toho v hotelu nenaspali, ale hned po probuzení jsme vyrazili do města hledat někoho, kdo nám půjčí motorky, abychom mohli co nejdříve vyrazit na cestu do oblasti, kde není tolik turistů a je tam větší klid. Po dobu co jsme hledali, jsme narazili na celkem dost turistů, ale to se dalo čekat, jelikož Sa Pa patří mezi jedno z nejvíce turistických míst ve Vietnamu.

První výlet na motorkách 🛵

Netrvalo to dlouho a našli jsme „místňáka“, který prý půjčuje motorky, a tak jsme si každý jednu půjčili (125 ccm manuální skůtr). Motorky jsem si každý půjčili na 2 dny s tím, že když přijedeme později, tak mu doplatíme za další dny. Cenově to vyjde zhruba na 100 Kč na den za motorku. Víte, jak v Asii funguje půjčování motorek? 

Zhruba nějak takhle – Potkáte nějakého místňáka na ulici a zeptáte se ho, jestli nepůjčuje motorky. Jsou dvě možnosti, jak vám odpoví. Buďto řekne, že sám motorky půjčuje, nebo že je nepůjčuje, ale že zná někoho, kdo ano. Počkáte pár minut a přijede místňák, který půjčuje motorky. Řeknete mu kolik motorek chcete a zhruba na jak dlouho. Počkáte dalších pár minut a najednou před vás začnou skládat motorky a obchod je uzavřený. Vy spokojeně odjíždíte na motorkách bez jakéhokoliv podepisování smlouvy, nebo nějakého finančního depositu. Prostě jen tak vám člověk půjčí motorky a věří vám, to je krásné, že?

No… když už jsme měli konečně motorky, tak jsme mohli vyrazit na výlet. Jako první jsme se rozhodli navštívit jednu ze známých vesniček pod SaPou – Cat Cat Village. Tato vesnička má velkou rozlohu a je tam toho opravdu dost k vidění. I když se pořád jedná o dost turistickou oblast, bylo moc krásné tam být. Na večer byl naplánovaný přesun do klidnější oblasti a to konkrétně do vesnice Ta Van. Přesun na motorkách probíhal v noci a na dost špatných silnicích, kde byla jedna díra větší, než druhá. Ještě navíc, každý měl těžkou krosnu a někdo dokonce i 2 batohy, takže naskládat to na motorky nebylo vůbec jednoduché. I přesto jsme v pořádku dojeli. Musím říct, že to byl celkem zážitek, ta první cesta.

Pár fotek z prvního dne na motorkách:

Nový pohled na sever Vietnamu – Ta Van

Ta Van není nějak extra vzdálený od Sa Py (zhruba půl hodinky na motorce), ale už i po tom, co člověk ujede takový kousek, je znát ta změna prostředí. Za celý den místo tisíce turistů potkáte desítky, život je tam pomalejší a je tam nesrovnatelný klid. Jelikož se nám tu dost líbilo a byl tu i klid na práci, tak jsme se rozhodli tu pár dní strávit a konečně se trochu zastavit. Spali jsme u místňáků v homestay, je to samozřejmě dělané pro turisty, ale i tak to bylo fajn. Ubytování vyjde okolo 150 Kč na noc a navíc v každém tom ubytování i vaří. Měli jsme Ta Van jako takovou svoji základnu, z které jsme také vyjížděli na výlety. Co by mě pro příště lákalo, tak vyrazit někam 2-3 hodiny daleko od Sa Py, někam, kde to není ještě tak probádané, mezi opravdové místňáky, kteří za svůj život moc turistů neviděli.

Za těch pár dnů ve vesnici jsme toho stihli i dost vidět. Například jsme se vydali na 2 hodinový výlet do jedné z původních vesniček, který nakonec trval asi 6 hodin. Najali jsme si 2 průvodkyně, které nás vzaly na 3 hodinovou tůru do bambusového lesa a k vodopádu. Navštívili jsme místní lázně a také jeden luxusní horský resort. Co mě vážně bavilo, byly ty výhledy do údolí a na severské hory, které člověk má jako na dlani – stačí si udělat malý výlet na mopedu.

Přesun zpátky do Sa Py, výšlap na nejvyšší horu Indočíny a kurz vaření

Moc se nám z vesnice nechtělo, ale náš čas na odchod ze severu nadešel. Před úplným opuštěním Sa Py jsme měli v plánu pokořit nejvyšší horu Indočíny – Fan Si Pan (3143 m n. m.). Jak je naším (nebo spíš mým) zvykem, tak jsme si informace začali zjišťovat noc předem. Zjišťovali jsme, odkud se vychází, jak dlouho zhruba výšlap trvá, atd. – prostě takové základní informace.
Zjistili jsme pro nás dost nepříjemné věci. Člověk tam nemůže jít sám, vždy potřebujete nějakého místního průvodce, který stojí nemalé peníze + se musí platit vstup do této oblasti, jelikož jde o národní park. Dále jsme zjistili, že se prý jednodenní výlety nedělají, že se to nedá stihnout, i když kamarádova známá tento výlet v jednom dni absolvovala. Takže nám nabízeli pouze 2-3 denní výlety, což bychom časově nestíhali, jelikož už jsme měli věci naplánované jinak. A v neposlední řadě 3 lidi z naší party se překážek zalekli, a tak jsme se nakonec rozhodli výšlap absolvovat lanovkou. To, že nahoru vyjede člověk lanovkou, jsme brali jako takový malý podvod, ale i tak jsme se moc těšili na výhled z více jak 3.000 metrů i na samotnou cestu lanovkou. Cesta byla skvělá, člověk je stovky metrů nad zemí, řekl bych něco okolo 400 – 600 metrů, možná víc, takže bylo vše krásně vidět. Co se však nestalo… Po příjezdu do horní stanice lanovky bylo jasné, že neuvidíme ani na krok. Ze shora bylo vidět asi 3 metry před sebe, všude totiž byla ukrutná mlha a opar, který prý tyto horské oblasti v tomto období nemine.

Druhý den ráno jsme měli zabookovaný kurz vaření, na který jsem se moc těšil. Jeden už jsem absolvoval na Bali a bylo to skvělé. Naučíte se vařit místní speciality a ještě je u toho sranda. Kurz trval celé dopoledne a začal tím, že jsme šli brzo ráno na trh a tam jsme společně s místním kuchařem, který tyto kurzy pořádá, nakoupili byliny a ostatní suroviny na vaření. Kouzlo ranního trhu, kdy jsou byliny ještě pokryté rosou, krásně voní a všechno je naprosto čerstvé, je opravdu velké (viz. fotka dole).

Na trhu jsme nakoupili všechny věci, co jsme potřebovali a šli jsme vařit. Jídla, která jsme chtěli vařit, jsme si předem vybrali a podle toho nakoupili suroviny. Nejvíc jsme toužili si uvařit Pho Bo, závitky + jsme dohromady vybrali ještě asi další 4 chody, které nás zaujaly. Každý z nás dělal jeden chod, takže jsme jenom neseděli a nekoukali jak kuchař vaří. Vždy, když se něco uvařilo, tak každý ochutnal a šlo se na další recept. Jídlo bylo skvělé a člověk se více než dost najedl. Celkově se mi tento kurz vaření moc líbil a doporučuji každému, kdo rád vaří, si nějaký kurz vaření v Asii vyzkoušet.

Pár fotek z kurzu vaření:

No a těmito zážitky jsme zakončili naše putování po severské oblasti a večer jsme měli naplánovaný další přesun, konkrétně do Ha Long Bay, což je jeden ze sedmi přírodních divů světa.

Pro představu, jaká zde byla krásná příroda, přikládám fotky ze Sa Py, výletů okolo Ta Vanu a taky „výšlapu“ na Fan Si Pan:

Ha Long Bay – Přírodní div světa

Když někde budete číst o Vietnamu, nebo koukat na obrázky, jak to tam vypadá, s největší pravděpodobností narazíte právě na Ha Long. Jedná se o jednu z nejznámějších turistických atrakcí celého Vietnamu. Pokud chcete v této oblasti strávit pár dnů a vyberete si „turistický“ okruh plavby, potkáte se tu s opravdu velkým množstvím cizinců.

My jsme měli v plánu navštívit oblast, která není turisty ještě tak zaplavená, ale jelikož jsme vše začali znovu zařizovat pár dnů předem, už zde nebyla žádná volná místa, proto jsme museli nakonec vybrat něco jiného. Těžko ale říci, jestli je mezi danými okruhy nějaký velký rozdíl. My jsme vybrali 3-denní výlet lodí po zátoce + k tomu byly výlety na kajacích mezi vápencovými skalami, návštěva farmy na perly a návštěva obrovských rozlehlých jeskyní, program byl celkem nabitý, takže jsme měli pořád co dělat.

Čeho jsem se před plavbou trošku obával, bylo, abychom nejeli nějakou obrovskou lodí, kde bude další 200 lidí, jelikož nemám moc rád přelidněná místa a davy turistů na jednom místě. Nakonec nás na lodi bylo asi 15, takže tak akorát. I když paradoxně nemám rád přelidněná místa, tak jsem jel do Ha Longu, ale když už tam člověk je, byla by hloupost se tam nepodívat.

Jaký byl Ha Long?

Celý výlet se opravdu podařil. Měli jsme super posádku na lodi a i další spolucestující byli fajn, jeden pár z Austrálie tam dokonce slavil líbánky a tak jsme se jeden večer všichni pěkně opili. Byla to nevídaná párty a kapitán lodi říkal, že nikdy takovou nezažil. Vypil se tam skoro celý sud piva a asi 6 flašek tvrdého. Aspoň něco se povedlo, když počasí ne. Místa, která jsme za ty 3 dny po Ha Longu navštívili, byla dost turistická, ale i tak člověka ohromí, co dokáže příroda vytvořit. Ať už to byly ohromně rozsáhlé jeskyně, nebo samotné vápencové skály, které se tyčí nad vaší lodí z každé strany.

Jediné. co mě trochu zamrzelo, bylo počasí. Byl tam opět takový opar, přes který nepronikne skoro žádné slunce, a i když je relativně teplo, tak se člověk moc neohřeje. Vidět Ha Long ve své největší kráse protkaný slunečními paprsky, musí být opravdu nádherný pohled. Snad se tam ještě někdy vrátím a budu se na to moct podívat 😉 Na internetu jsem četl pár recenzí ohledně této oblasti a pár lidí doporučovalo let letadlem nad Ha Longem, že prý je ten pohled ještě o mnoho levelů jinde. K tomu mi však už nezbyl čas 😉

Pár fotek ze tří denní návštěvy Ha Long Bay:

Náš třídenní výlet zátokou Ha Long Bay skončil a vlastně i celý náš pobyt ve Vietnamu. Teď nás čekal přesun do slunného Thajska, na což jsem se po tom nepříznivém počasí ze Sa Py a Ha Longu opravdu těšil.

Můj pohled na Vietnam

I když jsem tam byl opravdu krátký čas a dokázal jsem projet jen pár oblastí na severu, i tak mohu říct, že jsem si Vietnam opravdu zamiloval. Co mě nejvíce zaujalo, tak byla atmosféra ve městech, má to prostě svoje obrovské kouzlo, které z fotek nelze čerpat. Milí lidé, skvělé jídlo, krásná příroda, konkrétně na severu.  Hory jsou tam opravdu úchvatné a máte je všude kolem sebe.

Určitě bych se chtěl do Vietnamu někdy vrátit a více poznat jejich kulturu a život. Taky by mě moc lákalo (pravděpodobně na motorce) prozkoumat více střed Vietnamu na jih do Ho Či Minova Města a poznat, jak tam lidi žijí, přece jenom je to trochu modernější než ten sever.

Vietnam se mi hodně zalíbil a opravdu nikdy bych si neřekl, že tam pojedu, přeci jenom, když se řekne Vietnam, moc lidí to nenadchne, jako když řeknete Maledivy. Ani mě to za začátku nenadchlo, ale potom, co jsem si začal o Vietnamu číst a koukat na fotky, jsem si říkal, že se tam prostě musím podívat. A taky to stálo za to 😉

Pár mých cestovatelských rad na závěr: 

• Ochutnávejte jídlo na ulici, opravdu to stojí za to (i když to občas může vypadat ne moc chutně).
• Naučte se pár slovíček vietnamsky. Pomůže vám to při smlouvání ve Vietnamu a v Čechách pak můžete zamachrovat ve večerce.
• Jezděte na motorce (pokud to umíte), stojí to pár korun a je to maličko lepší než výhled z přeplněného autobusu 😉
• Smlouvejte, ceny jsou o dost nižší, než vám říkají (asi jako všude v Asii).
• Navštivte severské vesnice, pokud budete mít možnost (třeba Ta Van).
• Zajděte si na kurz vaření (byl jsem tady i na Bali a vždy je to super zážitek). Můžete se naučit třeba Pho Bo, nebo závitky a to se hodí, nebo ne?
• Pro návštěvu severu si vyberte lepší roční období, březen moc nedoporučuji, bude většinou opar a nižší teploty.
• Vyhraďte si takový čas (ideálně pár týdnů), abyste nemuseli pospíchat a všechno si to krásně užili.

Občas se zastavte, sedněte si a užívejte si sílu a kouzlo přítomného okamžiku 🙂 Ať už sedíte v malé kavárně uprostřed staré čtvrti v Hanoji nebo ve stráni v horách na severu, nebo kdekoliv jinde na světě. Přeci jenom je možné, že už se na dané místo nikdy nepodíváte, tak proč pospíchat? Občas lidé moc pospíchají a zapomenou, kde vlastně jsou. 

Snad se vám čtení líbilo a něco vám to dalo. Určitě se můžete těšit na další článek, který bude o naši navazující cestě do Thajska. Jelikož se jedná o můj první článek, který takto veřejně prezentuji a vlastně i první článek, který jsem kdy o mých cestách napsal, tak bych se vůbec nezlobil, kdybych od vás dostal nějaký feedback. Ať se můžu zlepšovat. Děkuji!

PS: Kdo byste se chtěli podívat na více fotek z Vietnamu, tak jsem je společně s krátkým komentářem dával do alba na Facebook. Odkaz zde – Vietnam 2018 foto album.

Pozor: Článek o navazující cestě do Thajska je online.

Pokud se vám článek o Vietnamu líbil, můžete ho sdílet s přáteli 🙂